Poklesky zakomplexované nuly

(čtvrtek 7.9.2017) Nějak ten svět pořád nedokážu překousnout, ale dělám, co se dá. Dnes jsem se vydal procházkou do Teska, šlo se mi mnohem lépe než v horkých letních dnech a ještě jsem potkal pana Navrátila a na preferencích počasí jsme se shodli.

TESCO jsem prokřižoval důkladně a uvážil (občas i uskutečnil) nákup některých nadstandardních věcí (třeba obyčejného pilníku na kov, kterým si hodlám udržovat ten pitomý nehet na palci levé nohy). Zpátky jsem jel autobusem – napřed linkou 32 na nádraží a pak 21 k rybníku.

Tím bylo dopoledne v háji a po obědě jsem se zase pustil do surfování po internetu. Zprávy, Facebook, RK – jako obvykle. Už jsem se tak nějak smířil s tím, že lepší už to nebude. Ale to nic nemění na faktu, že deprese a úzkost otravují jak o život. Psychická křeč nastane, kdykoliv se chci pustit do něčeho nového. A v úzkostné prokrastinaci čas tak šíleně letí…

Odpoledne ještě přišla maminka, na kafe a žolíky, alespoň troška pozitivního do vší té nudy. Kocouři taky pomáhají, když ovšem zrovna neútočí, jak to dneska předvedl Vajdík, který napadl odcházející maminku tak citelně, že jsem se na něho musel opravdu zlobit. Teď je tu mám všechny tři a chovají se vzorně. No snad jim to přes noc vydrží…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s